LEGENDA: Sv. Florián, mučenník r. 297
Na mnoha katolických domech viděti obraz rytíře římského s přilbicí a korouhví, s nádobou na vodu v ruce, kterou oheň na hořícím domě ulívá. Jesti to sv. Florián, patron proti ohni a neúrodě. Jak se povídá, byl rodem Němec narozen v Zeiselmauer-u nedaleko Vídně v Rakousích. Dal se na vojnu a jak se podobá byl vůdcem vojska, kterým vláda římská sháněla daň (u nás jim říkají vojáci na exekucí). Jsa statečným vojínem miloval ovšem službu vojenskou, ale ještě více miloval Krista, jemuž byl na křtu sv. věrnost přísahal. Právě byl vzdálen hlavního města Hořejšího Rakouska Laueraku (Lorch), kde byl posádkou, anť doslechl, že císařové Dioklecián a Maximián vydali ukrutné rozkazy, aby křesťané byli mučeni, a že místodržitel Akvilinus křesťany své provincie se všad nechává shledávati a do vězení vrhati, aby jich k odpadnutí přinutil. Již 40 věřících sešlo smrtí mučennickou, ostatní, aby jí ušli, utekli do hor a do lesů.
Sotva došla Floriána tato žalostná novina, aj! tu hned puzen Duchem sv. vydal se na cestu do Lorchu, aby tam bojácným věřícím ku pomoci přispěl, jich ve věrnosti ku Kristu upevnil, a kdyby bylo potřebí, jim příklad slavného zápasu pro sv. víru podal. Když přes most řeky Enže se ubírati chtěl, kady se šlo do města, potkali a zastavili ho vojáci, s ním pod jedným práporem stojící. Z úst jejich slyšel, že jsou vysláni od místodržitele, aby křesťany jímali a před místodržitele přiváděli. Neohroženě pravil k nim sv. Florián: „Co po jiných slídíte? Ejhle! já jsem křesťan; jdětež a oznamte to místodržiteli!“ Hned ho dali vojáci do okovů a přivedli před Akvilina. Ten byl nad tím velice zarmoucen, když uslyšel, že Florián, plukovník vojenský, ve vojště tak vážený, nosí jméno křesťanské a rozkazů císařských poslouchati se zdráhá. I domlouval mu přívětivě, aby obětoval bohům, aby se svými soudruhy, kteří si ho tak váží, v pokoji živ byl, a jeho nenutil, aby trestem proti němu musel přikročiti. Florián však neohrozeně odpověděl, že on jaktěživ bohům nebude obětovati, a připraven je, každou muku pro Krista vytrpěti. Rozzloben nad tím poručil místodržitel katům, násilí užiti a Svatého mukami donutiti. Tu pozdvihl Florián oči své k nebesům a modlil se: „Pane Bože můj! v Tebe jsem doufal, Tebe vyznávám, za Tebe bojuji, Tobě vzdávám oběť chvály. Střež mne pravicí svou, nebo jméno Tvé jest požehnané na nebi a na zemi. Jen mi přej síly, abych trpěl, posiluj mne milostí svou, abych důstojným byl k Svatým a Vyvolencům Tvým připočtenu býti.“
Tak se modlil šlechetný vyznavač Bohu; a však Akvilinus posmívaje se jemu řekl: „Kterak můžeš tak pošetile mluviti a neposlouchati rozkazů císařových?!“ Jemu odpověděl Florián: „Ctím Boha svého a poslušen jsem císaři, jako na dobrého vojáka sluší; ale k tomu mne nikdo nepřivede, abych obětoval modlám, které nejsou nic, leč pouhý mam a klam.“ Na takovou řeč rozpálen jsa vzteklostí místodržitel velel Svatého kyji ubíjeti. I hned jsou sv. Floriána obnažili a obnaženého strašně mučili; on však volal uprostřed mučení: „Nebojím se muk tvých, zapal si hranici svou, já na ni vstoupím ve jménu Kristově.“ – Zase ho tloukli biřicové, krev tekla po zemi v potocích; ale Florián se nepohnul. Vesele se usmívaje pravil: „Nyní přináším pravou oběť svému Ježíši, který mne v tom posilňuje a této cti činí důstojným.“ Tu poručil tyran, aby mu špičatými bodáky trhali maso z těla jeho; a však i nyní zůstával Florián stálým a utěšené mysli.
Když bezbožný místodržitel poznal se býti od věrného vojína Kristova přemožen, tu poručil, aby mu kámen na krk přivázali a potom ho do řeky Enže potopili. S vznešenou radostí zaslechl Florián tento rozkaz, děkoval Bohu za tuto milost a s veselou myslí jako by šel na svatební hostinu k mostu popocházel. Tam mu přivázali na krk kámen, a když mu dovolil kat ku prosbě jeho, aby se mohl kratinkou chvíli pomodliti, poklekl a s vřelou pobožností Bohu svou duši poručil. Jeden krvežíznivý voják, kterému to už trvalo dlouho, přiběhnuv surově Svatého přes most do řeky shodil. Ale v tom okamžení ten ukrutník přišel o zrak, kdežto vlny té řeky, jako by byly útrpnější než lidé, vyzdvihly na površek vody svaté tělo, a i s kamenem na vyvýšené místo pobřežní je vynesly. Tam hned se sřítil mohútný orel dolů střelhbitě s povětří, a s rozestřenýma křídloma hájil těla svaté před každým znectěním se strany pohanů. V noci se zjevil sv. mučenník jedné nábožné ženě, jménem Valerii, napomínaje ji, aby jeho tělo pochovala. Žena ta hned byla ochotna k službě takové, a vzavši vůz se spřežením volů odebrala se na místo, kde sv. tělo leželo. Tam je uctivě na vůz naložila a s tím drahým břemenem na svůj stateček odjela. A však volci za nějaký čas, když již delší kus cesty táhli, dostali takovou žízeň, že dále táhnouti nemohli. V této nouzi volala vroucně k Bohu o pomoc a hle! z nenadání vyprýštil se tam ze země pramének čerstvé vody a prahnoucí hovádka vodou touto se zotavivše táhla sv. tělo dále.
Když dojela na stateček svůj, položila nábožná žena sv. tělo do krásného hrobu, a Bůh oslavil sv. sluhu svého mnohými zázraky, které se staly na přímluvu jeho. Když popustilo pronásledování, vystavěli nábožní věřící na tom místě, kde se nacházel hrob sv. Floriána, kapličku, a za času sv. Severina usadili se tam nábožní poustevníci. Z jejich cel ponenáhlu povstal slavný klášter řeholníků sv. Augustina, jenž slove klášter sv. Floriána, a zbožností a učeností svých obyvatelů chvalné pověsti i za našich, duchovenstvu nepříznivých dob požívá. Překrásný chrám zdejší přechovává v sobě jednu část ostatků sv. mučenníka, druhou část sobě vyprosil zbožný národ Polský. Od ženy Valerie totiž bylo tělo sv. Floriána do sv. Říma odvezeno. Konečně r. 1183 poslali Kasimír kníže polský přeslavný, a biskup Krakovský Gedeon k sv. otci Luciovi III. vyslance s prosbou, aby jim poslal ostatky nějakého ze ss. mučenníků, který by byl záštitou a ochranou městu a národu tomu proti Prušákům a jiným divokým národům. Tu jim poslal sv. otec po Jiljím, biskupovi z Modeny, ostatky sv. Floriána. Celý národ s králem svým kráčeli takovémuto hostovi sedm mil od Krakova v ústrety v náramném množství. I hned jsou uloženy s úctou kosti sv. mučenníka v chrámě od Kasimíra vystavěném; část sv. těla byla do hlavního chrámu přenesena a tam do mramorového oltáře vložena. A jako se honosí Jerusalém sv. Štěpánem a Řím sv. Vavřincem, tak se honosí Polsko sv. Floriánem. U nás na Moravě a v Čechách je ten sv. Florián velice oblíbený patron, a naši staří předkové téměř na každém domě postavili buď obraz buď sochu tohoto Svatého jako patrona a ochránce proti ohni. Také je patronem obzvláštním sousední země Rakouské, a v Horním Rakousku je dne sv. Floriána (4. Května) zasvěcený svátek. Kdokoli cestuješ po velebném Dunaji z Lince dolů k Vídni, neopomiň pohlédnouti u města Enže (Enns), které stojí na místě slavného Lauereacum, v pravo přes břehy úrodné do krajiny, tam nedaleko od břehu vynikají dvě černé věže kláštera sv. Floriána; v pohledu tom blaženém řekni: „Sv. Floriáne, mučenníku Boží! oroduj za nás!“
Modlitba:
O Bože! Který nás slavností Tvého sv. mučenníka Floriána obveseluješ, propůjč milostivě, abychom my, kteří jeho slavné vítězství na zemi velebíme, k radostné společnosti jeho v nebi připuštěni byli skrze Ježíše Krista, Pána našeho. Amen